Bez komentáře

šatičky z květů vlčího máku

Už mám svůj počítač. Ale mám pocit, že mě to vůbec nepotěšilo tak, jak jsem chtěla, aby mě to potěšilo. Potěšilo mě to v rovině: Hm, dobrý.  No jo, no. Taky je tu nějakej počítač, kterej přinesla máma z práce. Není tam zvuk. A koukala jsem na něm na porno.  Porno bez zvuku je ...no...zábavné-a mnohdy daleko snesitelnější než porno se zvukem. Jen doufám, že jsme tam nějak vymazala tu historii, protože skutečně nechci,  aby...ale kdo ví, na co se tam koukala ona...  presto ovšem nechci...

Při nějaké hádce...tedy...spíše zuřivém monologu... říkala...já vím, že..máš...máš asi...problém.-.. a já nehcci, aby ten problém viděla. Viděl kdokoli. Ačkoli jsem sledovala i jiné problémy.  Jsem v tomto ohledu problémům tohoto druhzu vcelku otevřená, echeche.

Každopádně ten můj počítač zvuk má...a pro člověka, který se rád dokola zabývá stále stejnými činnostmi, je poměrně komplikované, že, se od toho nějak odpoutat a například studovat, spoetovat nebo tak něco.

A sportovat bych rozhodně měla, protože jsme tlustá jak prase, ale nechám teď této staré písně.

Dnes se mi zdálo, že prase bydlí v obrovském třípatrovém bytě s parádní koupelnou. A platí za to velmi nízké (žádné?) nájemné. Velmi jsme jí byt záviděla. A nakonec byl můj. Kéž by.  Bolí mě hlava, mylsím, že to mám z meruňkovice, říkala jsem, že je to slivovice, ale včera čemsi na etiketě přečetla, že je to meruňkovice, tak teda meruňkovice, ať jsme přesní. Hlava mě bolí asi z pití meruňkovice.

A dnes jsme snědla syreček (nebo tvarůžek? Nebo co) z balení, které tady leží již velmi dlouho. A asi již vím, jaký je to pocit, když se jí hovno. Nehodlám to opakovat. Zapíjím to právě tou meruňkovicí. Meruňkovicí 2006, jak stojí na nálepce. Meruňkovicí 2006, přesnost, přesnost.  Možná to budu společně s tou meruňkovicí také za chvíli zvracet. Ale když jsme si naposledy myslela, že budu zvracet, měla jsem nakonec hroznou sračku. Takže... nechám si raději tyto své odhady, co se s tvarůžkem stane dále... Každopádně to, co jsme neměla tu smůlu strčit do pusy, bych rozhodně měla hodit do popelnice. V nějakém obalu, aby to lidi nezabilo, že. Nebo možná...

Už před dobou jsem chtěla napsat příspevek, který by nesl titulek: I JXD má holku, a já pořád nic.-ale takový příspěvek už asi nenapíšu.  Žádná škoda.

Minulé úterý jsme se ospalá a nasraná ráno přihrnula na zkoušku, abych zjistila, že toho dne žádná zkouška není a ani neměla být. Ze školy jsme se po tomto ničem posunula k mámě do práce, navštívily jsme tamní kantýnu, kvalitou pokrmů i zápachem mi to silně připomínalo školní jídelnu. Navíc to tam bylo pěkně předražené--- takový podnik bych jednou ráda vedla. A jídlo pro sebe bych si nechala donášet z hospody naproti.

Také jsem (poměrně nedávno) platila v knihovně pokutu 140 korun, to mě tedy nasralo vcelku nehorázně. 140 korun, to snad není pravda.  Při tom tak nerada vydávám peníze. A nesnáším, když mi nědko po ulicí ch nabízí parfém. Stejně tak nějakej tarif a nebo pojistku. Raději než toto bych si koupila třeba zbičování...

Už mi to leze na mozek- by určitě řekla máma. Řekla by: už ti to šukání leze na mozek.

Za chvíli přijde z práce, bude mít možnost mi to říct. Ale daleko spíš řekne: tady je zase bordel. Nebo: cos celej den dělala. Nebo: jen se válíš. Nebo: tak co ses naučila.... No... a nebo všechno tohle...

Nebe dnes vypadá modře.

Vlastně by mohla také říct: ty seš vožralá!- a měla by pravdu.

No nic, čekám na formu.