Bez komentáře

jsem Butters

Včera se mi zdálo, že jsem na chalupě- stojím před chalupou sousedů-a najednou vidím, že u malého lesa, tzv. u remízku (myslím, že v reálu tam není tak dobře vidět) jsou žirafy: velká žirafa s mládětem- byla jsem nadšená- žirafy: byly vidět jen jejich kusy- – hlavy prosvítaly skrz borovice-a borovice- jakož i cesta směrem k žirafám...vypadaly tak nějak jihoevropštěji, bylo to skvělé. Stála jsem a koukala na žirafy-a Jako bych úplně cítila, jak jsou hezky hladitelné. Říkala jsem někomu (on tam někdo byl..): žirafy, žirafy, žirafy.

Najednou se tam ale začala šířit nějaká zpráva o divokém lvu (nebo tygru nebo úchylu..)- a my – tedy já- mně to přijde,  že jsem tam byla jen já, ale dělala jsem, jakože tam je víc lidí- šla dovnitř k těm sousedům-a u branky se objevil pán: úchyl a vrah: to jsem věděla jistě, vypadal jako brusič nožů-a ať jdeme k lesu: já jsem odmítla, ale někteří šli (ačkoli jsme říkala, že je to vrah- a oni to také věděli). – u těch sousedů jsem seděla na gauči-a uviděla motýla, který měl na jednom křídle obrázek ptáka: ve snu jsem věděla, že je to sojka..spíš to vypadalo jako-no-jako sojko-ledňáček (ta modrá čapka)-jinak měl křídla žluto- zelená..možná tam bylo trochu té modré-ukazovala jsme ho sousedce-a ona ho ve vzduchu prostě chytla- do ruky- jakože ho srazila..a řekla něco jao hm- ona ho prostě zabila(!)- vůbec jsem nechápala proč- ten moment, kdy ho „odhazovala" byl velmi bolestivý...

Pak se přede mnou na tom gauči začala nějak nakrucovat-a já jsme věděla, že její manžel je na balkoně. Měla na sobě ošklivě zelenohnědé tepláky a její gymnastické kreace byly spíš odpudivé než jiné.  Pak jsem ji v nějaké chvíli sáhla na zadek- bylo to tak..automatické a přirozené- a pak jsme se hned vyděsila...  nějak klečela nade mnou a něco mi říkala..a pak zas začaly ty její strašlivé kreace...

---

Dnes se mi zdálo, že.. z jedné části si pamatuju jen starý rozpadlý dům, z venku dřevěné schodiškě-a něco s komisařem Mankem, Monkem- nebo jak s jmenuje- nikdy jsme to ani neviděla...

-hlavně si pamatuju, že jsem se najednou ocitla- jak je taková ta velká křižovatka...od hlaváku, z Žižkova, z Florence a shora od W. Churchilla...

Prostě- jako kdyby tam uprostřed té křižovatky byla tráva- toto bylo ohraničeno betonovými..no- to co bylo u svobodné evropy-a tam jsem jako žila- společně se sousedy z chalupy a dalšími lidmi- a tam se vařilo a tam se jedlo a tam se všechno a tam jsem i chodila na záchod- který stál normálně v té trávě a nebyl ničím nijak oddělen- nejdříve to bylo v pohodě, ale pak jsme si uvědomila, že kolem jezdí auta- někdo zatroubil totiž.-a já už nemohla-ale chtělo s emi močit-a najendou mi někdo zevnitř poradil, ať zatáhnu závěs-a já si všimla. Že v půlkruhu je jakože...no tyč-držící na další tyči, která držela přidělůaná na tom betonu: snažila jsme ze zatáhnout, ale ta látka- bylo to více různých hadrů- byla různě roztrhaná, krátká..a...prostě to nestačilo...

A pak- se mi zdálo... že... mám... s vlastním otcem...no...mám...že mě nutí, abych mu... jaksi ručně atd. obhospodařovala jeho penis- ve vypuštěné vadě-a já dělám že nechi-a on měnutí-ale-já sjem vlastně chtěla: mně se to líbilo!- br- o tomto už s emi zdálo několikrát-. Že toto otci dělám? Nechápu, proč se mi to zdá.

A jinak raději nehovořit. Nehovořiť.

A taky:  „Je vám jasné, kolegyně, že nedostanete zápočet?!"